činnost v letech 1994 - 1999

 1994

18. ledna jsme se na schůzce domluvili, že změníme termín schůzek z úterý na pondělí, aby to vyhovovalo většině kluků.

Od 24. ledna jsme se scházeli každé pondělí od 17 h. Blanka je v nemocnici, proto jsme se domluvili, že ji v sobotu 22. ledna navštívíme. Sešli jsme se v 15 h. před bývalou benzinkou na Plumlovské ulici a šli navštívit Blanku do nemocnice. Blanka dostala od kluků dárečky na mlsání a na čtení.

31. ledna v 17 h. se sešel oddíl v klubovně a byla provedena registrace na rok 1994, Domluvili jsme se, že na letní tábor se pojede 1.-17. července na to samé místo jako loni.

28. února jsme se domluvili, že 5. března podnikneme první letošní výpravu na Záhoří. Sešli jsme se v 9 h. u Sv. Anny a po cestě jsme s sebou vzali Kida. Před námi šel Kobylka a přichystal nám po cestě množství pastí a překvapení jako šňůry přes cestu a výhružné dopisy. Vše připravoval na Záhoří den před výpravou společně s Martinem Bláhou. V jednom kaňonu jsme dokonce objevili hrobeček s křížem. Zahráli jsme si na schovávanou, na plíženou a upekli si párky a brambory. Škoda, že nás bylo jen pět, protože bylo pěkné počasí. Nakonec přišel Kobylka a ke všemu se přiznal. Jarek si vykloubil koleno a Kid si narazil záda.

7. března jsme se domluvili, že se bude vybírat na tábor 700,-Kč a v sobotu se uskuteční nová výprava na Záhoří. Jarek svěřil vedení výpravy Montymu, protože sám měl od minulé výpravy poraněné koleno a nemohl se zúčastnit.

12. března se sešlo 9 členů oddílu v čele s Montym a desátý Jirka ještě doběhl. Bylo opět pěkné počasí jako minule, proto se hrály různé hry s míčem a oblíbené HUTUTUTU. Odpoledne přišel Jarek a nepozorovaně všechny pozoroval. V nestřeženém okamžiku přepadl a odvedl ze skal Tomáše, kterého pak začali všichni hledat. Až po hodině objevil Jarka Monty, když se vracel z neúspěšného hledání Toma. Pak se hrála bitva o totem, na schovávanou a na konec dvě skupiny luštily zprávu napsanou morseovkou. Při cestě zpět kluci nepozorovaně předběhli Jarka, Kida a Montyho a čekali je u střelnice. Cestou zpět už začalo kapat, ale všichni byli rádi, že se výprava zdařila.

14. března jsme umývali okna na vratech a domluvili jsme se na sobotu na 9 h. do klubovny na brigádu. Budeme hrabat a pálit listí na zahradě. 19. března jsme se sešli na brigádě u klubovny. Pohrabali jsme listí a posbírali kamení. Něco se spálilo a ostatní jsme navezli jako kompost. Také nás neminula sladká odměna.

21. března jsme se domluvili na neděli do lázní, že si půjdeme zaplavat. 27. března však přišli k lázním jen tři kluci.

9. dubna ve 14 h. byla na zahradě u klubovny kuličkyjáda, na kterou přišli jen Vaníček, jeho sestra, Dvořák od sousedů a Jarek, který je učil a hrál s nimy šprtec, kašandu, ťuky, vážky a na pět důlků.

11. dubna jsme měli v naši klubovně návštěvu a to oddíl Brontosaurů. Po prohlídce klubovny promítl Jarek všem diapozitivy ze svojí cesty po USA a Kanadě, kde byl v roce 1992 a kde se setkal během cesty se skauty z Kanady, Utahu a Pennsylvánie.

25. dubna jsme se na schůzce domluvili, že půjdeme 1. května na Záhoří čistit studánky, protože však dosti pršelo, tak se na výpravu nešlo.

17. května bylo hlasováno pro vyloučení Jirky Vaníčka z oddílu, protože se nepolepšil a surově zbil svoji sestru. Kromě jednoho byli všichni pro vyloučení, proto se tak stalo. Domluvili jsme se na výpravu do Horního Jelení, kam nás pojede asi 8. Proto se rozdali stany, které se zakoupily. Na žádost paní Vlachové se vzal Jirka zpět do oddílu.

21. května se sešli před klubovnou Jarek, Vaníček, Kotel a Kája a jeli jsme na kolách do Smržic, kde se tříčlenné hlídky účastnily závodu Rolfa zálesáka. Naše hlídka se z deseti hlídek umístila na pěkném čtvrtém místě. Vaníček opět zlobil, proto ho Jarek přivázal jeho vlastníma nohama ke sloupu. Ani rukama se nedokázal vytáhnout, proto jsme mu nakonec museli pomoct.

23. května jsme domluvili podrobnosti o výpravě na trampský festival do Horního Jelení ve Východních Čechách. 27. května jsme vyjeli se stany na výpravu. Jeli Jarek, Vaníček, Bumla a Tank. Všem se líbilo zahájení. Počasí nám přálo jen v sobotu, ale zážitky byly krásné. Zpět jsme se vrátili v neděli 29. května.

31. května jsme definitivně vyloučili Jirku Vaníčka z oddílu, protože ukradl ve výrobně asi 1.300,-Kč a také doma nějaké peníze, které prohrál na hracích automatech.

20. června na schůzce bylo rozhodnuto, že 25.-26. června budou skládat slib Kotel, Tank, Tomáš a Roman, Bylo odsouhlaseno, aby tábor byl 1.-15. července. Také byly rozdány 4 karimatky, které jsme zakoupili pro oddíl.

25. června jsme byli připravit odpoledne slib na Loupežníku a na Záhoří ve skalách slibový táborák. Večer jsme se byli vykoupat v přehradě a ve 22,30 h. byl Jarek s Blankou v Mostkovicích pro Kotla, Tanka, Tomáše a Romana. Odtud byli odvedeni s kuklami přes hlavu na Loupežníka, kde čekali ostatní. Přesně o půlnoci byla každému postupně sundána kukla a po slibu mu byla opět nasazena, aby nikdo nepoznal, ve kterém místě svůj skautský slib složil. Všichni slibovali na všechny skautské symboly a státní vlajku. Pochodněmi bylo osvětleno jen místo slibu, a tak okolí bylo ponořeno do noční tmy. Po složení skautského slibu byli všichni odvedeni na Záhoří, kde v Údolí tisíce dýmů se slavnostně zapálil slibový táborák. Slibující zůstali u táboráku až do jeho uhasnutí. Ráno 26. června jsme si zahráli na totem a na schovávanou a šli se odpoledne vykoupat do přehrady.

V pondělí 27. června byla poslední schůzka před táborem a prázdninami, kde jsme se domluvili v kolik se pojede na tábor. 1. července se bude vyjíždět v 7,32 h. a zpět se vrátíme 15. července v 16,12 h. Jako každý rok jsme také letos požádali České dráhy o slevu jízdného, kterou jsme dostali.

Tábor Prosetín 1994

1. července jsme jeli na tábor. Vystoupili jsme až v Prosetíně, protože to bylo blíže jak z Vrbatova Kostelce. Po postavení tábora jsme zkontrolovali ohniště a záchod, které se po roce vůbec nezměnily.

2. července jsme se byli koupat v lomu. Byli jsme překvapeni, protože voda stoupla o jeden metr. V lomu byli také potápěči z Hradce Králového, kteří nám povolili koupání, za oplátku jsme však sem nikoho neměli pouštět a měli jsme vyčistit vodu od dřeva, které se sem během roku naplavilo ze skalních srázů.

3. července jsme uspořádali sběr borůvek ve vedlejším lese a rozhodli se udělat borůvkové knedle na příští oběd.

4. července jsme hráli na plíženou. Na oběd jsme dělali borůvkové knedle. Vařil je Jarek a Blanka Samostatně. Jarkovi se povedli lépe, ale snědli jsme je všechny a byly moc dobré. Odpoledne jsme z lomu tahali prkna a klády, které byly ve vodě, aby se voda vyčistila. Také jsme je odstranili z okolí vody.

5. července pro nás začal den již v 1,00 h. v noci, kdy bylo naše tábořiště přepadeno. Hlídka místo aby hlídala, tak spala. Přepadení udělal Petr, Zlatka, jeden kluk s holkou a jeden potápěč. Potápěči schovali naše ešusy, které nám v noci sebrali. Celý den jsme hledali stopy útočníků a stopovali je. Také jsme hledali naše věci. Honzu dokonce odnesli i se stanem o metr dále, aniž by si toho všiml.

6. července jsme dělali výpravu na Chrást a do Rosic, po cestě jsme jedli třešně. Na zpáteční cestě nás zastihla bouře, ale netrvala dlouho a přehnala se.

7. července jsme šli navštívit domů Zlatku, která však nebyla doma. Protože jsme věděli, že byla u přepadu tábora, tak jsme si jako kořist vzali pilu, kola, košík a číslo domu. Později nám Zlatka půjčovala kola, když jsme jeli nakoupit někam dále než do Prosetína.

8. července byl volnější den, byli jsme se většinou koupat v lomu nebo jsme se bavili při hrách.

9. července to přišlo. Jarek rozdělil všechny na tři skupiny po třech kromě Michala, který byl příliš malý. Každé skupině dal mapu s trasou a vyslal všechny na 24 hodin mimo tábor, aby zjistili historii některých míst a napsali zprávu o své cestě. Kluci museli odevzdat všechny peníze a na cestu si nesměli vzít ani jídlo, pouze spacák+igelit nebo celtu. Během cesty si museli všechny peníze vydělat a přinést potvrzení o výdělku.

V první skupině byl Bláha, Zdeněk a Roman, kteří měli trasu 20 km směr Karlštejn a Zkamenělý zámek a měli zjistit historii těchto míst.

První skupina zjistila: „Hrad Karlštejn – je zde rekreační středisko OP Prostějov, 781 metrů nad mořem, nová střecha, zámek v průměrném stavu. Zkamenělý zámek – vzdálený 18 km, soustava různě tvarovaných skal s četnými dvory a prohlubněmi, po středověkém sídle ani památky.“

Popis cesty – (popisuje Kozel) „Vyšli jsme ve 12,30 h. z tábora na Prosetín. Pod Prosetínem je mnoho vesnic (Mrákotín, Oflenda). Na cestě se nám nic zajímavého nestalo. Musel jsem Zdeňka a Romana napomínat, aby šli rychleji, zvláště Zdena byl změklý a pořád naříkal, že ho bolí nohy a že mí žízeň. Přišli jsme k vesnici Raná a zamířili na vesnici Krouna, kde jsme se stavili v hospodě.“ (popisuje Zdeněk) „Kozel mě hodně tahal, ale dal jsem si limonádu a ostatní taky.“ (popisuje Kozel) „Vybrali jsme se nahoru do lesa. Šel jsem první, za mnou 100 metrů Roman a dalších 100 metrů Zdeněk. Nakonec jsme se doplazili do Svratouch a odtud jsme uviděli tabuli rekreační středisko OP Karlštejn. Lezli jsme do velkého kopce, až jsme se dostali na zámek Karlštejn. Tam jsme uviděli, že je to rekreační středisko OP a dovnitř nemůžem. Začalo pršet, tak jsme se oblékli a vydali se na Zkamenělý zámek. Na jednu stranu je do Krouny 15 km. Zdena chvíli na Jaru nadával, ale pak jsme šli dál. Někdy jsme se nemohli shodnout. V jedné prodejně jsme se napili, protože Zdenkovi zbyly nějaké drobňáky. Na Zkamenělém zámku jsme se utábořili, pojedli a začali péct brambory. V noci začalo lít, a tak jsme pěkně promokli. Vedle nás spali nějací trempi. Cesta zpět už byla lepší a po cestě jsme také uschli.“

Ve druhé skupině byl Kája, Tank a Honza, kteří měli trasu 17 km směr Nové hrady, Rychmburk a měli zjistit historii těchto míst.

Druhá skupina zjistila: popis cesty – „ Vyšli jsme v sobotu 9.7.1994 o půl jedné za aprílového počasí. Celou cestu až na hrad Rychmburk jsme stopovali a nikdo nám nezastavil, asi proto, že náš vůdce měl u sebe dva zabijácké nože a toaletní papír. Když jsme konečně přišli na hrad, začali jsme zkoumat jeho minulost. Zjistili jsme, že hrad je v opravě a v současné době je z něj domov důchodců. Rychmburk byl vystavěn v 10. století ve slohu gotickém knížetem Slavníkem a nazval jej Radyně, později byl přejmenován na Rychmburg. Zdarma jsme si mohli prohlédnout celé přízemí, sklep a zahradu, která není udržovaná, ale přesto je velká, z jedné strany ji ohraničuje řeka Krounka. Na hradu se nám velice líbilo, ale jelikož nás tížil čas, museli jsme se vrhnout vstříc nové cestě, i když jsme se báli, že bude delší.

Cestou na Nový zámek jsme zase stopovali, ale nikdo nám nezastavil a nakonec jsme zjistili, že cesta byla zbytečná, protože zámek byl uzavřen. Jediné, co se nám podařilo zjistit je malá zahrada, která má po okrajích zachovalé sošky. Podle znaků, které jsme z dálky viděli si myslíme, že tenhle zámek oplýval mocí, ale i krutostí. Víc se nám nepodařilo zjistit kvůli tísni času. Na zpáteční cestě nás svezl stop až ke starému Prosetínu, kde nám dal 30,-Kč. Chtěli jsme se vyspat v Prosetíně u hřiště pod stromy, ale později začalo pršet, tak jsme se sbalili a šli jsme hledat nocleh do Kvasína, kde jsme jej našli u Bohuňků. Od Bohuňků jsme se vrátili do tábora, kde skončila naše výprava.“

Ve třetí skupině byl Bumla, Kotel a Tomáš, kteří měli trasu 15 km směr Žumberk a Slatiňany a měli zjistit historii těchto míst.

Třetí skupina zjistila: popis cesty – „ Při odchodu z tábora jsme měli potíže v Louce, kde nám poradila starší paní na úplně jinou stranu, než jsme měli jít. Zabloudili jsme celkem třikrát. Poprvé to bylo v Louce, potom jsme si zašli 2 km do Hlíny, potřetí špatný ukazatel. V Žumberku jsme navštívili velký skautský tábor čítající přes 60 lidí. Nechali jsme tam své věci a odebrali se na hrad. Na hradě jsme našli ceduli s historií tohoto hradu. Hrad byl postaven ve 13. století a jeho původní jméno bylo Sonenberk. Prvním známým majitelem byl vladyka Tylnak. Pak se tam střídalo mnoho majitelů, mezi nimi nejznámější Štemberkové. Posledním známým člověkem, který obýval tento hrad byl lékař Devoty v první třetině 20. století. Jak jsme z hradu odešli, tak jsme se vrátili do skautského tábora. Provedli nás táborem, který se nám moc líbil. Pozvali nás na večeři a mohli jsme u nich i dokonce přespat. My jsme ale odmítli a vrátili se do Kvasína k Bohuňkům, kde jsme přespali. V Kvasíně jsme si začali shánět práci i když marně, ale měli jsme náděj u jednoho pána, který si nás pozval na pondělí. V Žumberku jsme narazili na starostu, který nám řekl, že je hloupost, poslat nás samotný pracovat. I Bobr vůdce tábora to přisvědčil, že by sám své kluky nikdy neposlal. Cestou zpět se nám nic nepřihodilo. V Kvasíně jsme u Bohuňků udělali brigádu a dostali jsme potvrzení o vykonané práci a odměně 30,-Kč.

9. července navštívili tábor bratr Blanky, Martina a Roman. Večer jsme šli na zábavu a do hospody, kde se hrálo a zpívalo.

10. července odpoledne přišli všichni z výpravy a bylo vyhodnocení. Bumlova skupina nedošla do Slatiňan, proto nesplnila úkol. Večer se Jarek s Bumlou vydali na kolách na výzvědy do skautského tábora. Zde jsme si obhlídli tábor a rytmus hlídek. Po cestě zpět jsme našli čerstvě zajetého zajíce, kterého jsme přivezli do tábora, kde jsme ho stáhli.

11. července jsme udělali zajíce na oběd na guláš. Večer jsme byli v kině na filmu Případ Pelikán.

12. července jsme hráli nějaké hry a šli se koupat do lomu. Večer jsme se vydali na přepad tábor SKAUTŮ DO Žumberka. Počkali jsme až po večerce celý tábor usne a opatrně se plížili kolem tábora. Bohužel byli posílené hlídky, a proto se stalo, že někteří z nás byli objeveni a chyceni. Jarek se vynořil jako duch u stožáru s vlajkou, a tak vystrašil některé skautky, které se u stožáru objevili. Potom, když přiváděli naše kluky k Bobrovi, sám chytil dva skauty, kteří vedli naše kluky. Nakonec jsme se všichni vyspali do rána v teepee a ráno ještě před budíčkem jsme se tiše odebrali do našeho tábořiště.

13. července jsme byli na výpravě v okolních lomech na žulu a odpoledne jsme se šli vykoupat.

14. července ráno jsme šli sbírat borůvky a udělali jsme si je cukrem. Odpoledne jsme se byli vykoupat naposledy v lomu a rozloučit se s lomem a vodou. V lomu byla krásně čistá voda a kluci tam našli také raky. Po návratu z lomu byl volný program, a tak někdo hrál karty a někdo odpočíval. Po večeři jsme umyli nádobí a začali jsme si balit věci. Večer byl rozlučkový táborák, kde se zpívalo až do 2 hod. v noci.

15. července ráno jsme sbalili a vyčistili tábor a jeli jsme domů. Ve vlaku s námi jela také Zlatka s Petrem.

1.-11. srpna se konalo v holandském Drontenu evropské skautské jamboree, kterého se zúčastnil Jarek. Setkal se zde se zástupci skautské esperantské ligy (SEL) z Nizozemí, Belgie, Francie, Rakouska a Polska.

30. listopadu se konala schůzka, na které jsme se domluvili, že půjdeme 4. prosince na výpravu do Seče a navštívíme tam chatu v lese od Městského úřadu Prostějov. Odjezd byl z hlavního nádraží v 8 h. Dostavili se Jarek, Kotel, Kozel a Kája s Jirkou. Odjeli jsme autobusem a vystoupili v Seči. Podle mapy jsme v lese našli chatu a prohlédli okolí, kde byla také studánka. Potom jsme šli k potoku, který teče až do Ptenského Dvorku. U potoka jsme narazili na osadu Wyoming, kde jsme se setkali se dvěma trampkami a udělali si na ohni oběd. Pokračovali jsme v cestě zpět podél potoka, kde jsme navštívili osadu Kentucky. Zde jsme udělali zápis do knihy návštěv. Na naší další cestě jsme navštívili osadu Grizzly, kde však také nikdo nebyl. Zpět jsme odjeli vlakem z Ptenského Dvorku.

Oddíl měl v roce 1994 19 členů.

1995

15. února jsme se v klubovně domluvili, že půjdeme v úterý 21. února v době prázdnin na brigádu vozit papír do sběrny. Omlouval se pouze Monty a Honza. Honzův tatínek nám zajistil sběr ze své firmy v GALE. Přišli však pouze Jarek a Kid, a tak si výdělek za sběr rozdělili.

1. března na schůzce se domluvila brigáda na neděli 5. března v 9 h. Byli oznámeno, že nám nevyšel víkend na osadu Wyoming. Z Wyomingu nám nechtějí půjčit klíče. Bylo navrženo, aby každý kromě vedení oddílu každý měsíc donesl 200,-Kč za sběr, což bylo odsouhlaseno. Za vydělané peníze se potom pojede na tábor. Do prázdnin by to dělalo na každého 800,-Kč. Nepřítomným to vyřídí ostatní. Na brigádě se bude hrabat listí a ořezávat stromy. Oběd si upečeme na ohni. Konec by měl být do 16 h.

V neděli 5. března se konala brigáda na Mlýnské 36, na kterou přišli Monty, Jarek, Bumla, Roman,Tank a Kotel. Monty s Jarkem přesunuli pletivo s bránou k domu. Ostatní hrabali listí, ale jelikož začalo pršet, tak jsme šli do klubovny a hráli BUSSINES. Byla domluvena výprava na neděli 26. března na Záhoří se srazem v 9 h. na zastávce v Domamyslicích.

26. března se však sešli v Domamyslicích pouze Jarek, Monty a Roman. Když jsme došli na Záhoří, byly zde velké polomy. Nejdříve jsme opravovali studánku, které po instalaci trubky pěkně tekla. Potom jsme pálili stromy, které byly polámané, aby se ve skalách vše vyčistilo. Našli jsme zabito srnku, tak jsme ji také spálili, aby se od ní nenakazila zvěř. Bylo zde mnoho polámaných borovic, na jejichž větvích jsme srnu spálili.

5. dubna na schůzce bylo domluveno a odsouhlaseno, že na tábor se pojede od 10. do 23. srpna a to na Suchý. Místo pro tábořiště vybereme při výpravě 28.4.-1.5. Pojede se možná na kolech. V neděli 9. dubna bude v 9 h. sraz před klubovnou na Mlýnké 36 a budeme hrabat listí a ořezávat stromy.

Na brigádu 9. dubna přišli Jarek, Blanka, Kotel, Kája a Jirka. Pohrabali jsme listí a ořezali hrušně a jabloně. Dřevo jsme společně s listím spálili na ohni. Na neděli 16. dubna jsme se domluvili na výpravu na Záhoří. Sraz bude v 9,30 h. na zastávce v Domamyslicích.

Na výpravu 16. dubna přišli Roman, Kotel, Kozel, Tank a Jarek. Napřed jsme se byli podívat na studánku, která už teče málo, protože bylo dlouho sucho. Pak jsme hráli na plíženou, s míčem na vybíjenou a lovili jsme bobříka hbitosti a času. Bobříka hbitosti ulovili Kotel, Tank a Roman. Bobříka času ulovili Roman a Tank.

19. dubna jsme se domluvili, že na výpravu na Suchý pojedeme až 5.-8. května. 26. dubna Jarek informoval o pořádané Kuličkyjádě, která se bude konat v sobotu 29. dubna od 14 h. na plácku v ulici Přemyslovka. Pořádá ji Vontská organizace v Prostějově. Sraz účastníků bude ve 13,15 h. před naší klubovnou. Pokud by pršelo, akce se ruší. Naši klubovnu navštívil jeden z Vontů, kteří pořádají Kuličkyjádu.

29. dubna se Kuličkyjády zúčastnili Jarek, Tomáš, Honza, Roman, Tank a Bumla. Bylo zde mnoho disciplín a různých soutěží. Ze 24 hráčů vyhrál Jarek a dostal diplom Kuličkového krále, který kreslil Karel Kořínek. Poslední byl Honza. Knížku od J. Foglara, kterou Jarek vyhrál, věnoval do oddílové knihovny.

Výprava na Suchý se nekonala, protože by jelo málo členů oddílu. Tábor bude putovní, začne na Suchém a skončí v Jedovnici.

24. května jsme se domluvili na výpravě do Horního Jelení. Odjezd bude 26. května před 15 h. z místního nádraží. Sraz bude ve 14,45 h. na místním nádraží. Byly rozdány stany. Jeden pro Tomáše a Tanka, druhý pro Kozla. Pokud pojedou Bumla a Honza, vezmou si s sebou stany. Karimatky si nikdo nebral. Jarek vezme kotlík. Dva kotlíky malé se prodaly za 200,-Kč a za peníze se koupí velký kotlík v Prioru, protože Kozel ho tam prý viděl. Návrat bude v neděli 28. května v 16,15 h.

26. května jsme vyjeli do Horního Jelení. Na nádraží se dostavil jen Honza, Kozel a Jarek. Počasí bylo pěkné, a tak jsme se také koupali na koupališti. Příští den jsme sledovali soutěže skupin a také jsme závodili mezi sebou v běhu. Koncert se nám všem líbil. V neděli jsme jeli zpět domů.

Protože Bumla byl po nemoci, Honza v nemocnici a Tank s Romanem se omluvili z různých důvodů, byl tábor zrušen. Oddíl měl v roce 1995 celkem 14 členů.

V červenci navštívil Jarek při kongresu UEA v Tampere zasedání skautské esperantské ligy, kterého se zúčastnilo mnoho skautů z různých zemí.

23. července Jarek navštívil v Tampere klubovnu dívčího skautského oddílu, která byla velmi pěkně vyzdobena.

6. září na první schůzce po prázdninách se sešli jen Jarek, Blanka a Honza. Tomáš, Tank, Roman a Bumla byli v parku a prohlásili, že už chodit nebudou. Bylo domluveno, že se sejdeme 13. září v klubovně a že to bude likvidační schůzka našeho 9. oddílu. Rozdělí se peníze a ukončí činnost.

13. září jsme se všichni sešli v klubovně, kde každý dostal 100,-Kč z pokladny a 9. oddíl skautů Jestřábi se rozpustil. Všechny ostatní věci, které zůstaly, přešly do SEL, která pracuje pod Esperantským klubem v Prostějově na Husově nám. 85.

1996

V říjnu 1996 se Jarek účastní semináře Skautské esperantské ligy v polském Lublinu. Na týdenním semináři se setkalo 20 skautů z 10 zemí, kteří si navzájem sdělovali své zkušenosti ze skautingu. Koncem roku 1996 se musela celá bývalá skautská klubovna na Mlýnské 36 vystěhovat vzhledem k výměně majitele. 9. skautský oddíl nepracuje.

1997

V roce 1997 se činnost 9. oddílu neobnovila. V listopadu Jarek navázal kontakt s možnými novými členy, které oslovil a dostal dopis, ve kterém píší, že chtějí vstoupit do oddílu.

1998

29. června v 16 h. se v parku na nám. Petra Bezruče v Prostějově koná přípravná schůzka 9. oddílu skautů. Zúčastňují se za vůdce oddílu Jarek Liška a Kocourek Milan, za nové členy Tomáš Magnusek, Pavel Crhonek, Milan Stejskal a Lubomír Tesař. Další schůzka je naplánována na začátek září po zahájení školního roku.

8. září v 18 h. se na zahájení činnosti 9. oddílu skautů sešli za vůdce oddílu Liška a Kocourek, za nové členy Tomáš Magnusek, Pavel Crhonek, Milan Stejskal, Lubomír Tesař, Pavla Czvalingová, Jan Czvalinga a Petr Czvalinga. . Během schůzky se prohlédla klubovna, která se zrovna malovala a všichni si zapsali, co je potřeba mít v KPZ. Bylo dohodnuto, že pravidelné schůzky budou zatím každé úterý v 18 h. v klubovně Esperanto klubo Prostějov na Husově nám. 85 v Prostějově a oddíl bude pracovat jako skautský oddíl Skautské esperantské ligy pod EK-Prostějov.

Druhá schůzka proběhla 15. září za účasti Liška, Tomáš Magnusek, Pavel Crhonek, Milan Stejskal, Lubomír Tesař, Pavla Czvalingová, Jan Czvalinga a Petr Czvalinga. Na schůzce se cvičil zpěv skautské hymny a slibové písně. Na závěr schůzky si všichni napsali morseovu abecedu.

Třetí schůzka 22. září proběhla za účasti Liška, Tomáš Magnusek, Pavel Crhonek, Milan Stejskal, Lubomír Tesař, Pavla Czvalingová, Jan Czvalinga a Petr Czvalinga. Na programu bylo uzlování.

29. září přibyl Jan Šmudla, probírají se skautské zákony a opakují uzly. 6. října přibývá nový člen David Halvadžiev, Šmudla se již neúčastní. Na programu schůzky je skautský slib a typy ohňů.

13. října se na schůzce probírá skautský kroj, výstroj, základy zdravovědy a je rozhodnuto, že v neděli půjdeme na první výpravu na houby na Záhoří. Sraz všech bude před školou ZDŠ na Sídlišti Svobody v 8 h..

V neděli 18. října se sešli v 8 h. před školou ZDŠ na Sídlišti Svobody všichni členové oddílu a šlo se pěšky na Záhoří. V lese jsme nasbírali suchohřiby a bedle a vydali se na zpáteční cestu. Po cestě zpět jsme se zastavili ve skalách, kde jsme rozdělali oheň a opekli si uzeninu na oběd. Po obědě se Jarek s Tomášem a Honzou vydali pro vodu, ale zjistili, že studánka pod lipami je rozbitá, a proto vzali vodu z druhé studánky. Na jaře budeme muset studánku opravit, protože jsme ji mohli zprovoznit pouze dočasně. Odpoledne jsme si zahráli různé hry jako "Hutututu", na schovávanou a na plíženou, kde si všichni vyzkoušeli, jak se umí potichu přibližovat v terénu. Potom jsme se odebrali domů a po 17 hod. jsme došli do Prostějova.

20. října se na schůzce začíná s výukou esperanta, probírá se první základní gramatika a výslovnost. Na 25. října je domluvena druhá výprava na Loupežníka.

25. října se sešli v 8,30 hod. v Domamyslicích Jarek, Tomáš,Pavel a Luboš. Pavla s Honzou a Petrem se omluvili pro špatné počasí. Zastavili jsme se u Montyho, ale ten nemohl, proto jsme se vydali do Domamyslic, kde jsme se rozhodli, že pro malou účast nepůjdeme na Loupežníka, ale do klubovny zahrát si nějaké hry. Sraz se stanovil na 10,30 hod. a Jarek ještě dovezl Pavlu s klukama. V klubovně jsme hráli šachy a ruletu. Na oběd jsme si uvařili gulášovou polévku. Před obědem odešla Pavla s Petrem, který jevil známky teploty. Po obědě jsme hráli 2 tábornické hry, na filmy a na slepou bábu. V 16,30 hod. jsme se rozešli domů, i když se nám moc nechtělo.

Na dalších schůzkách se všichni učili esperanto z učebnice ABC. 10. listopadu jsme se na schůzce domluvili na nedělní výpravě, ale během týdne se výprava odložila až na neděli 22. listopadu. 17. listopadu vykonává Tomáš skoro bezchybně nováčkovskou zkoušku.

  22. listopadu jsme se sešli u Kocourků v Čechovicích v 9 hod. ráno. Dostavil se Jarek, Tomáš, Pavel, Luboš a společně s Kidem se vydáváme pěšky na Loupežníka. Po cestě jsme zkontrolovali lískovou hůl na žerď k oddílové vlajce, kterou jsme si při poslední výpravě vyhlédli ve skalách na Záhoří. Během cesty jsme se domluvili, že místo úterní schůzky pojedeme na přednášku s promítáním diapozitivů do esperantského klubu v Olomouci a sraz bude v 16,15 před nádražím. Na Loupežníku jsme dali rozchod na 30 minut a nanosili dřevo na oheň. Kid vyznačil zelenými fáborky trasu a Jarek potom na trase upevnil 18 stanovišť s esperantským a českým textem. Po návratu Jarek vysvětlil pravidla závodu a všichni se vydali na trasu zjišťovat, zapamatovávat si a v cíli napsat slova z jednotlivých stanovišť. Nejrychlejšího času a nejvíce bodů dosáhl Luboš, potom Kid, Tomáš a nakonec Pavel. Za své prvenství bylo Lubošovi svěřeno zapálení připraveného ohně, který zapálil jedinou sirkou. Po obědě jsme si zahráli na schovávanou a potom na filmy. Před odchodem jsme ohniště přikryli kusy ledu z jezírka a vydali se na zpáteční cestu. Po 17 hodině jsme došli domů.

V úterý 24. listopadu se před nádraží dostavil pouze Jarek s Pavlem, Tomáš se omluvil předem, že bude asi nemocný. V Olomouci se nám přednáška líbila a Pavel se přiznal, že se o esperantu dověděl další hodnotné informace.

1999

V lednu vychází první číslo "Jestřábi hlásí", které připravil Tomáš s Jarkem a v únoru se vydává jeho druhé číslo.

2. února přibývají do oddílu další tři členové Pavla Antlová, Leona Svozilová a Emil Strapáč. Pavel, Milan a Luboš jsou zkoušeni na nováčkovské zkoušky a na závěr schůzky se hraje turnaj ve foukané. Vyhrává Luboš a za odměnu dostává esperantský odznak podle vlastního výběru.

3. března se koná v Přerově výroční členská schůze, které se účastní Jarek společně s Pavlem a Lubošem.

23. března dokončují nováčkovskou zkoušku Pavel a Milan. Přibývají do oddílu další tři členové Lukáš Langer, Karel Hejný a Petr Rozsypal. Na 28. března je domluvena výprava na Loupežníka. Sraz bude v 8,30 hod. na zastávce v Čechovicích.

28. března se sešli Jarek, Milan S., Tomáš, Petr, Lukáš, Pavel, Pavla, Luboš a Emil v 8,30 h. v Čechovicích na zastávce. Kdo přijel na kole, dal si ho ke Kocourkům a společně s Kidem jsme se vydali na Loupežníka. Napřed šla skupinka Kid, Pavel, Luboš, Tomáš a asi 15 minut za nimi ostatní. Přední skupinka měla za úkol značit cestu a zanechávat vzkazy a úkoly pro ostatní. Během cesty se také na jednom vzkazu procvičila morseovka, určování stop a stromů. Před Loupežníkem se již obě skupiny k sobě přiblížily a na Loupežníku se vzájemně překvapily. Do oběda jsme hráli na schovávanou. Po obědě se hrála oddílová hra HUTUTUTU a na hledače. Také se závodilo, kdo přinese a nejdřív naplní vodou láhev, což vyhrála Pavla, čímž prokázala, jak je rychlá a dovedná. Protože nám došla voda, vydali jsme se na Záhoří do skal, kde jsme napřed přinesli vodu ze studánky a po občerstvení jsme si zahráli na hledače, na plíženou k vůdci a na závěr schovávanou ve skalách. Do Prostějova jsme přišli kolem 18 h.

V dubnu přibývají do oddílu další členové a během schůzek se opět vyučuje esperanto.

22. května se uskutečňuje v Prostějově esperantské setkání, na kterém ráno členové oddílu zařizují službu na nádraží.

5. června jsme byli v městských lázních zaplavat si. Plavalo se 100 m jakýmkoliv stylem, 10 m pod vodou a minutu se šlapalo ve vodě na místě. Někteří limit nesplnili celý, ale alespoň za polovičku se dostali.

6. června jsme se vydali na výpravu k Loupežníku. Sraz byl v 9 h. v Domamyslicích na zastávce. Po sedmé hodině vyšli na stejnou trasu Tomáš, Pavel, Petr R. a Kid, kteří značili cestu a nechávali po cestě různé vzkazy a zprávy s úkoly. Všichni plnili po cestě dané úkoly a na Loupežníku jsme se všichni setkali. Kluci z předvoje zatím již rozdělali oheň, proto si ostatní opekli uzeninu na oběd a po obědě jsme si zahráli na schovávanou. Odpoledne jsme se vydali na cestu k přehradě, jelikož bylo pěkné počasí a vykoupali jsme se v přehradě. Potom jsme se odebrali na Záhoří do skal, kde jsme zastihli soutěžící skupinku dětí. Všichni si vyzkoušeli alespoň své střelecké umění ve střelbě ze vzduchovky a kluci si potěžkali lehký kulomet. Před odchodem jsme si ještě zahráli schovávanou a v 17 h. jsme vyrazili k domovu. Během cesty jsme narazili na červené třešně, proto došlo k nutnému občerstvení na stromě i pod ním. Do Prostějova jsme došli po 18. hodině.

Tábor Prosetín 1999

16. července jsme jeli na tábor do Prosetína. Přejeli jsme stanici do Ždírce a pak se museli vracet. Správce David nám povolil tábořit u lomu.

17. července jsme podnikli celodenní tůru na hrad Košumberk, kde byla folková akce. Proto jsme se domluvili na prohlídce hradu s kastelánkou a podívali se tak po celém hradě. Večer po návratu jsme se koupali v lomu.

18. července dopoledne jsme se koupali v lomu a odpoledne se sjíždělo po laně do vody. K večeru jsme šli sbírat borůvky na knedle. Pavel si večer narazil bok při příchodu z lomu. Jana s Luckou se rozhodli jet domů, protože se jim stýská.

19. července na oběd se vaří borůvkové knedle. Koupali jsme se v lomu. V poledne přijíždí pro Lucku a Janu Janiny rodiče a berou je domů. Tomáš, Jarek a Pavla dělají výpravu do okolí a hledají skautský tábor bohužel bezvýsledně. Odpoledne přijíždí majitel lomu a sděluje nám, že musíme přemístit tábor. Monty s Jarkem domluvili tábořiště na soukromé cestě. Peťa, Píťa a Pavel balí stany a chtějí jet domů.

20. července dopoledne jel Jarek s Tomášem zjišťovat skautský tábor do Žumberku a zjistili, že směrem od Žumberku na Prostějov je skautský tábor z Pardubic. Z Tišnova u Brna mají skauti tábor v Mrákotíně. V poledne dojela Jana s rodiči a se sestrou a byli jsme v lomu. Peťa šel na 24 h. lovit bobříka samoty. V budově u lomu jsme ubytovali 6 osob. Večer byla bouřka, tak jsme se byli koupat, protože byla teplejší voda.

21. července ráno v 9 h. jsme odešli na výpravu do Ležáků, tábor hlídal pouze Jarek a Jana. Odešli také naši nocležníci a večer se vrátil Peťa a splnil bobříka samoty. Píťa a Tom začali plnit bobříka mlčení, ale za 2 h. skončili.

22. července jsme byli u vody v lomu a Pavel se naučil plavat. V 17 h. byla večerka a všichni se přichystali na noční přepad tábora.

23. července v noci jsme vyrazili na přepad tábora do Mrákotína, ale tábor jsme nenašli. Ráno jsme se dověděli, že tábor leží výše na louce. Po obědě byla vyhlášena velké krabičková hra o poklad. Poklad vlastně tašku se špendlíky našel Peťa a o špendlíky se rozdělil s ostatními. Večer jsme se vydali na přepad tábora. Kluci se namazali popelem až byli celí černí a šli napřed. Bohužel přešli odbočku a Jarek, Kid a Pavla s Leonou je nepotkali. Jarek se svou skupinou došel do skautského tábora a Jarek jim vzal lana, tašku s papírovými míčky, čaj, marmeládu a kuchařku. Při rozhovoru našel Medvěd Jarka a ten se nechal zajmout. Medvěd ho dovedl k ohni a po nerovném boji mi nasadili pouta. Jarek jim pak vrátil věci a zavolal ostatní. Pak se společně zpívali při ohni písničky.

24. července ve skautském táboře dostala Leona přezdívku Mourek. V 1 h. jsme se vrátili do tábora. Po obědě jsme přemístili tábor na cestu. Kluci roztrhli stan. Večer dojela Leony mama s přítelem a Blanka s Plaváčkem. Dělali jsme táborák. Ve 21 h. odešel Tom plnit bobříka samoty.

25. července jsme se koupali a byli na houbách. Peťa a Jarek si udělali luk a šípy a stříleli po sobě a házeli oštěpem. Po večeři se hrálo HUTUTUTU.

26. července ráno jsme šli na výpravu do Pivnické rokle. Stopli jsme auta, ale kluci s Pavlou nedošli do Skutče na náměstí, tak je Jarek, Monty, Blanka a Marek hledali, ale ti zatím čekali u značky před Skutčí. Našli se až v táboře, a proto neměli za trest oběd a nesměli do lomu se koupat, proto si házeli s talířem. Večer se zpívalo a na večeři byly palačinky.

27. července dopoledne jsme se koupali v lomu a po obědě šli všichni kromě Jarka a Montyho na výpravu na Rychmburk. Jarek s Montym zatím uklidili tábořiště a vrátili vypůjčené věci. Večer se konal rozlučkový táborák.

28. července dopoledne jsme se sbalili a v poledne odjížděli zpět domů. Tábor vyšel každého na 440 Kč, a proto se rozhodlo, že se vrátí 400 Kč a zbytek se dá do oddílové pokladny.

Od září probíhaly schůzky vždy v pondělí od 17 do 18 h. V říjnu se schůzky změnili na neděli od 15 do 16 h. Na první nedělní schůzce 3. října se sešlo 9 členů (Jarek, Péťa, Píťa, Pavel, Karel, Pavla, Leona, Monika a Lucka). Šli jsme do parku hledat kaštany a žaludy, ze kterých po návratu se během 20 minut měly udělat nějaké výrobky. Nejlepší ocenění měl Péťa, který vyrobil nejhezčí výrobky.

18. prosince se od 15 h. konala v klubovně vánoční besídka, které se zúčastnili Jarek, Péťa, Píťa, Karel, Tomáš, Monika a Pavla. Lea se omluvila pro nemoc. Pavla vše předem připravila a nakoupila občerstvení. Pod stromeček se dali všem dárečky a po rozbalení se uskutečnila diskotéka s tancem. Všichni byli spokojeni a nikomu se nechtělo večer domů.